Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dnes byl obzvláště povedený den.

11. 3. 2010

Dneska jsem byl s BaTerkama ráno na vycházce, a vypracoval jsem si kratičkou stopičku, pak jsem si hezky zalítal u našeho baráku za talířema odpočinul si hezky v pánečkovy postylce. A odpoledne jsme šli na cvičák cvičit. Trénovali jsme poslušnost dle BH. Pánečka to moc nebaví, ale mě jo :D. Říká, že čučení do xichtu je k ničemu a že si brzo zlámu nohy a taky vyvrátim krk jak baletím. Moc mi to šlo a za odměnu jsme si s pánečkem hráli na honěnou o pešek. Pak mě páneček odložil a nechal mě odloženýho asi hodinu. To se zas líbilo pánečkovi, prej je to nejužitečnější cvik :D. HM asi jo.....ale nuda, nuda, nuda.   Mezi tím se najednou objevil na střeše skorohotovýho domečku na cvičáku. Sem nepochopil jak se tam dostal a cosi tam dělal. Asi mě pozoroval nebo co, jestli opravdu ležím :D. Náhodou jsem se ani nehnul a páneček měl ze mě velkou radost :D. No pak mě naložili do kufru auta a někam se mnou s výcvikářem odjeli. Pak se páneček oblíknul do nějakejch divnejch hadrů. Z auta jsem slyšel po celou dobu nějaký štěkání :D.

No a večer mě vyndal z auta a šli jsme ve tmě do kina :D.  V kině byla tma, nic jsem skoro neviděl. A že prej tam mám hledat...   . Tak jsem našel prvního ztracenýho pod podiem. Sice jsem nechápal, protože jsem věděl, že tam někde je, ale přesný místo jsem určil až po chvíli. Byl totiž fikaně schovanej. Druhýho jsem našel o kus dál v zavřený místnosti. Byl jsem prý moc šikovný, páneček jen čučí co ve mě se skrývá :O.

Pak jsme riskli přímáček. Člověk odběhl a já ho pak měl označit štěkem aniž bych s ním šel do kontaktu.  Vyběhl jsem na něj a tak jsem na něj vybaf, že si páneček myslel že je po figurantovi. Ale ani jsem se ho nedotkl. No kdyby to bylo v reálu a byl by schovanej někdo kdo je fyzicky a psychicky na dně asi bych ho svým mocným štěkem dodělal a doktoři by měli co dělat aby ho vůbec oživili :D. Nicméně jsem byl pochválen, protože jsem do kontaktu vůbec nešel.

 

Jinak abyste věděli :D Asi mě hráblo - jsem přece malinois, už si z pánečka tolik srandu nedělám a beru ho jako vůdce. Zjistil jsem, že je to výhodnější. Nedostávám se do těžko řešitelných situací, které stejně většinou pro mě končili ne zrovna nejlíp.ObrazekObrazekObrazek

Projevuje se to tak, že to co jsem uměl a co jsem se naučil dělám daleko spolehlivěji a zároveň mám od pánečka větší důvěru a je míň nervozní. Můžu si víc chodit na volno a vodítko má páneček častěji v kapse než na mém krku. Na volno chodím i v lese mezi srnkama a dokonce i ve městě :D a na poli kde lítaj zajíci. Páneček totiž ví, že je nechám být když na mě zavolá. Proč ne, když poslechnu na první povel? Ale pozoooor nikomu to neříkejte :D. Samozřejmě že někdy chodím na vodítku, ale jen zřídka :D.

Oba jsme spokojení a páneček říkal, že je na mě hrdý. Že si vždycky přál psa, kterýho nemusí vodit na vodítku :D. Říkal taky, že už asi nikdy lepšího pejska mít nikdy nebude.....No a já jsem zase hrdý na něj a taky na svojí mámu Besy, tátu Aira a chovatele pana Krejzu, že jsem po nich a že mě tak hezky máma s panem Krejzou připravili do života.